Posledním cílem na naší cestě bylo městečko Masuleh, ležící v horách v severozápadním Íránu. Existuje v tomto místě už 1500 let. Je postavené na konci dlouhého údolí, které se táhne od Kaspického moře a je tvořeno příkrými svahy porostlými bujnou vegetací – jaká to změna oproti zbytku Íránu, který je většinou vyprahlý. Po dvaceti kilometrech stoupání je údolí uzavřeno kopci ze všech stran a právě v tomto místě se rozprostírá Masuleh. Svahy jsou velmi příkré, takže domy jsou postaveny tak, že střechy těch níže položených tvoří chodníky či ulice pro ty položené výše.Svahem se klikatí kamenná schodiště spojující „zkratkami“ jednotlivá patra zástavby. Z šesti různých stran se do vesnice stékají stupňovitými vodopády potoky a říčky, aby dole vytvořily hučící řeku. I když vesnička v mnoha věcech připomíná Kandovan, (kde lidé žijí ve skalních homolích) celkový dojem je výrazně jiný. V Masulehu „mají turisty rádi“ :) a snaží se vytvořit co nejlepší podmínky pro utrácení jejich peněz. Hned po příjezdu nás odchytil strejda, který předtím visel na sloupu a spravoval elektrické vedení a operativně přerušil práci, aby nás odvedl domů, kde nám nabídl nocleh. Prý s večeří v ceně. Večer pak opravdu přišel a uvařil „íránskou omeletu“ z dušených rajčat, hromady česneku, koření a vajec. Ráno před odjezdem do Teheránu jsme se ještě pokusili uvařit správný íránský čaj, ale ukázalo se, že když dva dělají totéž, výsledek se většinou liší. :).
Žádné komentáře:
Okomentovat