Letíme do Tabrízu v severozápadním Íránu.Tahle oblast je obývána hlavně Kurdy, Turky a Ázerbájdžánci. Zajímavé je, že tu nejsou žádné národnostní konflikty a všechny národnosti se cítí být Íránci. Minority mají poměrně významné zastoupení v uměleckých a politických kruzích. Sám Chamenejí je Ázerbájdžánec.
Na letišti probíhaly věci trochu neobvykle. Měli jsme elektronickou letenku od naší kanceláře, ale s tou si nevěděli příliš rady. Takže všem nám podobným novátorům na letišti pak vypisovali klasickou papírovou. Náš let nebyl na žádné tabuli udávající odlety, ani u žádné check-in přepážky. Když už zbývala do odletu míň než hodina, trochu jsem znervózněl a šel zjistit jak se věci mají. Důvod utajení jsem neodhalil, ale našel jsem u jedné přepážky nalepený papír s číslem našeho letu na LCD monitor, na kterém všude jinde svítily ostatní destinace. U přepážky nikdo nebyl, ale konečně nás odbavila paní u vedlejší, která měla nad sebou napsáno Mashad. :) Pak už šlo všechno hladce.
V Tabrízu jsme se cítili velmi dobře (až na ochlazení z letních skoro na zimní teploty). Městem protéká řeka, která je zmíněna ve Starém zákoně, takže možná zde se poprvé Adam s Evou zakousli do jablka. Každopádně velký rozvoj zažilo město na začátku druhého tisíciletí, kdy se stalo součástí obchodní cesty vedoucí z Evropy na střední východ. Od té doby bylo město několikrát zničeno, třikrát zemětřesením, dvakrát válkami o tohle strategické místo.
V Tabrízu nejsou žádné neodolatelné turistické taháky, ale je velmi příjemné k turistům. Lidé tu na ně nejsou příliš zvyklí a jejich pohostinnost, ochota pomoci a zvědavost působí upřímněji, než jižně od Teheránu. Na trhu jsme potkali pána, který říkal, že je učitel historie ve výslužbě, dříve dělal ve strojírenském podniku s panem Novákem z Prahy a dnes si na bazaru přivydělává v jeho antique shopu – no, spíš vetešnictví :). Ukazoval nám kompletní sadu bankovek ze šáhovy doby a zkoušel nás z osob a míst, které jsou na nich zobrazeny. Nebo nás venku odchytil pan šéf místní informační kanceláře, který tvrdil, že umí 8 jazyků (včetně češtiny – tou uměl hlavně nadávat). Ten nám zase nalinkoval další den a vymyslel způsob jak vidět Kandovan, který jsme mysleli, že pro nedostatek času budeme muset vynechat. Další kluk nám šel ukázat kde se prodávají jízdenky do města kam jedeme a při té příležitosti nám je rovnou zaplatil. Dalo nám docela práci mu peníze vnutit zpátky.
Večer jsme ještě zašli do příjemné čajovny na čaj a zmrzlinu. Ve vedlejším obchůdku s prádlem bylo pár figurín, které zrovna nebyly navlečené do místních oblečků. Měly dobře vymodelovaná prsa, která dávala na odiv. O trochu méně detailně vymodelovaný účes však skrývaly pod šátkem. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat