Moc vám toho v tyto dny nevystavuju; vím. Je to tím, že pobyt v místní rodině nám nedává ani chvilku volna. Přes den se snažíme chodit a poznávat město, večer se na nás chodí koukat, nebo jsme voženi k nejrůznějšímu příbuzenstvu. Návštěvy tu vypadají tak, že okolo 9 se někam vyrazí. Předvádí se byt, prohlížejí se fotky, Masha simultánně tlumočí 20 lidem (poor girl). V 10 se začíná vařit. Po 11 se začíná večeřet. Od stolu se nevstává, dokud do nás hostitelé nenacpou všechny typy jídel, které pro nás připravili. Pak se sedí, probírají se ceny, profese, nadává se na vládu, znovu se ukazují fotky, atd. Typicky po druhé hodině se s omluvami odvalíme do auta a jedeme spát.
Protože Mahsa musí přes den aspoň na čas do práce, průvodce nám dělá její maminka, která neumí anglicky. Dorozumívání je vcelku zábava. Ona má svojí představu o tom, co nám chce ukázat, my máme naší představu, co a jak chceme vidět, takže je to občas docela přetahovaná.
V pondělí ráno jsme vyrazili na prohlídku isfahánského náměstí. Je to údajně druhé největší náměstí na světě (větší je jen v Pekingu – Tien-an-men). Jsou na něm dvě velké mešity, královský palác a podloubí obepínající celý obdélník. Náměstí je plné bazarových krámků.
Královský palác (Ali Qapu) nechal postavit na konci 16 století šáh Abbás I. Jeho dominantou je velká terasa s 18 vysokými dřevěnými sloupy, které podepírají krásně zdobený a vykládaný dřevěný strop.
O Imámově mešitě Íránci skromně prohlašují, že je nejkrásnější na světě. Její krása spočívá v bohatosti zdobení dlaždic, které pokrývají téměř veškeré plochy. Byla postavena na začátku 17 století a stavitel nechal udělat při stavbě několik chyb porušujících dokonalou symetrii stavby, aby tak demonstroval svoji omylnost před Alláhem. :) I když portál mešity je posazen do profilu náměstí, zbytek stavby je našikmo – směrem k Mekce.
Mešita šejka Lutfullaha (tchán šáha Abbáse) byla postavena ve stejné době. Doplňuje imámovu mešitu a v minulosti sloužila pouze ženám.
Jedna strana náměstí sousedí s rozlehlým trhem. Na druhé straně trhu je židovská čtvrť a v ní je Páteční mešita (Jameh Masdžet). Největší a nejstarší mešita v Íránu. Je velmi rozlehlá, stavěná z nepálených cihel. Její hlavní kopule byla postavena před 1000 lety a je to první kupole postavená bez nosných podpor. S kupolí sousedí řada dalších sekcí mešity, které byly postupně dostavovány, přestavovány a sloužily k nejrůznějším účelům. Mešita prý přežila 9 zemětřesení, takže tehdejší mistři stavebníci odvedli dobrou práci. Mešita není příliš zdobená, na mnoha místech jsou rozpadající se místa, někde jsou podepřené stropy, sloupy nesoucí klenby jsou mnohdy dost nakřivo, ale z celého místa dýchá historie a patina a je dobře, že pořád slouží svému účelu. Ostatně jako další místa, která se třikrát za den zavřou, aby v nich mohly proběhnout modlitby.
Isfahán je turistické město a je to na něm vidět. Trhovci a jejich naháněči jsou na turisty velmi dobře připravení. Scénář je vždy stejný: zeptají se odkud člověk je a pak začnou mluvit v jeho jazyce. Jsou opravdu dobří, zabírají i na takové státy jako je Estonsko. Jen na Albánii byl jeden z nich krátký. Říkal ale, že z Albánie ještě žádného turistu nepotkal, tak je možné, že teď už má příslušné fráze v krvi. Po úvodní spršce v rodné řeči se začne konverzovat v angličtině a naháněč neomylně vede oběť do spřízněného krámku „na čaj“. Zdejší trh je vyhlášený tím, že je nejlepší na pořízení všech možných „handicrafts“ a pravda je, že tu mají opravdu krásné věci. Vázičky, mísy a hrnky z jemného modrého malovaného materiálu, rámečky a krabičky vykládané kovem a barevnými ploškami, věci tepané z nejrůznějších kovů, ubrusy s tištěnými vzory ze zaručeně přírodních barev, zlato, stříbro, drahé kamení a samozřejmě koberce. Navíc ceny které si trhovci řeknou vypadají na evropské poměry velmi dobře. Nepoučený Evropan už sahá pro peněženku, ale pak ho napadne: no jo, jsem ale na trhu, měl bych asi smlouvat. Srazí cenu o 20% a má radost. Do chvíle, než o dvě ulice dál najde danou věc v ofiko obchodě za poloviční cenu. Ale jinak jsou trhovci opravdu milí a nikdo nikoho koneckonců nic nakupovat nenutí. :)
V Isfahánu jsou velké židovské a arménské komunity. Synagogy i kostely připadají neznalému člověku jako mešity a židovky i křesťanky také chodí zahalené. Zasvěcenec je ale pozná podle typu úboru a hedžábu co mají na sobě. Byli jsme v jednom místním kostele, který slouží Arménům jako jejich centrum. Byl celý pestře vymalovaný výjevy z bible s velmi jednoduchým oltářem. Jeho součástí je i muzeum, které velmi dobře popisuje život Arménů v Persii a jejich začleňování do zdejší společnosti včetně role Íránu za turecké genocidy v roce 1915.
Žádné komentáře:
Okomentovat