Jsme na nejjižnějším bodu cesty

Shiraz

První den v Širázu. Město je zhruba desetinové oproti Teheránu (o něco větší než Praha) a je významně klidnější a čistější. AUta tu smrdí podobně, ale smogu tu příliš není. Má hlavní třídu táhnoucí se z jihovýchodu na severozápad okolo které je soustředěno veškeré obchodní dění. Jsou tu tisíce krámků podobně tematicky laděných jako v Teheránu. Je tu spousta pasáží a vnitrobloků přeplněných zbožím v několika patrech nad sebou a všude spousty lidí. Připomíná mi to Prahu před dvaceti lety, jen toho zboží je výrazně víc.

Širáz je také domovina onoho světoznámého vína (Syrah) a dvou z nejvýznamnějších íránských básníků. Háfeze a Sádího. Dnes ale lidé ze Šírázu nemají ponětí, jak jejich víno chutná. Jeho výroba je zakázaná, stejně jako výroba nebo dovoz jakéhokoliv jiného alkoholu. Zato svoje básníky Íránci milují. Viděli jsme to dnes u hrobky Háfeze, na kterou jsme se byli podívat (žil v 9 stolení nl.). Jedoduchý baldachýn na osmi sloupech skrýval krásný náhrobek z průsvitného bílého mramoru (těží se nedaleko odsud). Byl zasazen uprostřed zahrady se spoustou citrusových stromů a květin, která uprostřed města působila až jako neskutečná oáza. Atmosfétu dokreslovala perská hudba. Klidně bych seděl několik hodin a pozoroval Íránce jak přicházejí k hrobce, nábožně se jí dotýkají a několik minut jako u vytržení na náhrobek koukají, případně si mumlají nějakou modlitbu (Zdenka říká, že za zemřelé). Bylo to celé úžasně uklidňující.

Měli jsme dnes po celý den průvodce - dvacetiletého kluka, který se nám ráno vetřel, že bude náš "free of charge guide", že mu stačí když se s ním budeme bavit anglicky. Byla s ním sranda a v zahradě u hrobky jsme díky němu viděli, jak vypadá seznamování a flirtování po íránsku. Velmi podobně jako u nás. V zahradě byla spousta holek-Íranek, které se zdály samy vcelku nažhavené na seznámení. Šátek na hlavě má zřejmě stejný význam jako naše šála. A že muž nesmí na ulici oslovit neznámou ženu? A tos slyšel kde, prosím tě? Takovou blbost? :o)

Internet po íránsku - to je taky vcelku kovbojka. Internetové kavárny tu sice jsou, ale všechny se připojují přes dialup. Večer člověk nejdřív chvíli zkouší, než se dostane na linku. Pak se připojí a rozvzpomene se na staré dobré telekomí připojení - 46,5 mbps. To je ale dál bůhvíjak agregováno, protože výsledná rychlost je většinou naprosto zoufalá. Takže člověk většinu času sedí, čumí a čeká až se mu načte stránka. A to celé za 4 dolary za hodinu.
A pak zjistí, že facebook se mu nenačte, protože stránka je závadná a pro veřejnost blokovaná
A blogspot.com aktivně přeloží stránku do perských kudrlinek, takže přihlášení a publikace článků je vcelku zábava
Každá druhá klávesnice neumí @, takže napsání mailu pak vyžaduje trochu toho počítačového umu.
Obrázky do tohodle blogu určitě nedoplním před návratem do Čech.
Ale co už, nakonec se to vžycky nějak povede. :o)