Perská pohostinnost v praxi

V Isfahánu máme domluvené setkání s Mashou, kamarádkou našeho známého Amira z Radio Farda - íránské Svobodné evropy. Nevíme příliš co čekat, jen máme slíbené bydlení a víme, že Masha umí trochu anglicky. Ranní odjezd z Yazdu je ještě trochu oživen tím, že si Zdenička při odjezdu autobusu vzpomene, že zapomněla v hotelu pas, takže bodrý řidič zaparkuje autobus, vytáhne naše baťohy a jde s námi nainstruovat taxikáře co a jak s námi, abychom my už pak dalším autobusem konečně v pohodě odjeli. Když Masha napíše, že neva, že na nás počkají s obědem, začínám tušit, že to bude dobré. Masha je 28 letá íránka, která žije s matkou, má ráda Amira se kterým se zná z internetu a viděli se několikrát přes webkameru, je novinářka a sní o tom, že jí, jako Amira, vezmou do Svobodné Evropy. Její maminka neumí anglicky vůbec, ale vaří podobně jako české babičky. Přivítání je skvělé. Masha nás vyzvedla na nádraží, odvezla domů a tam už nás čekal stůl plný jídla. Měli jsme: bílou polévku která chutnala trochu jako s koupami, zeleninou a zavářkou, koláč s rýže se zapečeným kuřecím masem, pečené kuře v nějaké pikantní omáčce spolu se zeleninou a hranolkama, hromadu šafránové rýže se syšeným rybízem, rostlinný salát (všelijaké možné lupení), pikantní zeleninový salát, zeleninový salát s jabkem a různé další dobroty. Dvě nebo tři hodiny trvalo než jsme to všechno snědli, takže jsme se do města dostali až když se začalo šeřit.
Isfahán je známý hlavně svým obrovským obdélníkovým náměstím. Jeho součástí jsou dvě velké, neuvěřitelně zdobné mešity a královský palác. Obvod náměstí tvoří několikapatrová stavba s podloubími v nichž je místní bazar. Isfahán byl v 11 a 16 století hlavním městem Perské říše. Z této doby také pochází většina významných staveb. Městem protéká velká řeka (což je tady v Íránu poměrně vzácné) přes kterou vede několik historických kamenných mostů. U těchto mostů se Íránci scházejí posedávají, piknikují, kluci loví holky, holky loví kluky a zvědavci loví cizince.
Už bylo vcelku pozdě, takže nás Mahsa vzala na náměstí a bazar, které jsme rychle proběhli a pak na mosty kde se to hemžilo lidmi. Zdenka s Mahsou probíraly život v Íránu, kluky, randění a podobné důležité věci a na mě zbyla maminka. Ona mluvila persky, já anglicky. Naučila mě počítat od 20 do 100. Ještě mi zbývá si zapamatovat 11 až 19 (je to peklo).
Zpátky domů jsme se dostali před jedenáctou. Bylo docela pozdě, takže jsme se těšili do postele. Holky ale začaly nosit na stůl jídlo. Pak přišla sestra Mahsy s manželem. Sedělo se a hodovalo a spát jsme šli pozdě v noci.